V pátek 10. ledna 2025 jsme měli jedinečnou příležitost setkat se s odborníkem na herpetologii Janem Pavlasem, který pro nás připravil přednášku a besedu na téma „Za plazy na konec světa“. Akce se zúčastnily 6., 7. a 8. ročníky. Autor přednášky o této akci u nás na škole napsal:

Měl jsem tu možnost vyprávět dětem navštěvujícím Základní školu Středokluky o mých dobrodružstvích, která jsem prožil na jihofilipínském ostrově Mindanao. Tento ostrov skýtá jedinečnou možnost poznat divokou přírodu v ryzí nefalšované podobě, kterou nabyla během několika desítek milionů let evolučního vývoje. Na ostrově Mindanao se snažím poznat tamní herpetofaunu, a dozvědět se co nejvíce o úloze plazů a obojživelníků v tamním ekosystému. Prostředí primárního deštného lesa představuje velikou výzvu samo o sobě. Na místě jako je ostrov Mindanao však není jedinou výzvou, se kterou se musí badatel potýkat. Mindanao je vroucím kotlem kultur a náboženství, tudíž situace na mnoha místech ostrova není bezpečná. Mnoho lokalit stále patří k území původních domorodých kmenů. To je na druhou stranu dobře, poněvadž tato skutečnost přispívá k zachování panenské přírody v mnoha částech ostrova. Pokud ovšem chcete takové místo navštívit, musíte se obrnit trpělivostí. Připravte se na dlouhou trnitou cestu, kdy vám nebude do cesty klást překážky jen příroda, ale i člověk. Bezpečnostní situace v regionu má daleko k ideálnímu stavu a administrativa týkající se získání povolení pro vstup do chráněných krajinných oblastí a na kmenová území je většinou zdlouhavá a složitá. Během uplynulých dvou let se mi podařilo navštívit místa, kam noha žádného výzkumníka doposud nevkročila. Jako člen expedičního týmu Mindanao State University – Iligan Institute of Technology jsem byl u několika zajímavých nových objevů. Splnil se mi tak dávný dětský sen.

.

.

Na základě zpětné vazby mohu říci, že moje přednáška většinu dětí bavila. Poutavé vyprávění však nebylo mým jediným cílem. Chtěl jsem sdělit i skutečnost, že stále existují na Zemi společenství, která jsou od toho našeho kulturně odlišná. Žáci tak měli možnost dozvědět se o zvycích, kultuře a víře horského kmene Higaonon. Stejně tak věřím, že bylo přínosem dozvědět se o místech, kde výdobytky moderní civilizace stále ještě nejsou samozřejmostí.

Též doufám, že moje vyprávění o četných setkáních s jedovatými hady v jejich přirozeném prostředí bylo podnětné. Mnoho rodin v současnosti cestuje na dovolenou do exotických destinací po celém světě. Je tedy na místě vědět, jak se zachovat při setkání s nebezpečným zvířetem, jakým se každý jedovatý had stává v případě, že k němu budeme přistupovat neuváženě. Co se terénního výzkumu týče, je obrovský rozdíl, jestli pracujete se silně jedovatou kobrou v Evropě, kde je dostupná kvalitní zdravotní péče a vysoká pravděpodobnost, že budete v případě nehody zachráněni, anebo jestli musíte takového plaza odchytit v poli na okraji domorodé vesnice hluboko v horském pralese. Nesmíte udělat chybu, poněvadž selhání by pro vás bylo s vysokou pravděpodobností osudné. V takových hraničních situacích si člověk uvědomí, odkud pochází strach místních lidí z jedovatých hadů. Proto jsem se rozhodl lidem žijícím v odlehlých oblastech ostrova Mindanao pomáhat. Snažím se jim vysvětlit, jak koexistovat s jedovatými hady, jakou mají taková zvířata roli v ekosystému naší planety, a hlavně jak zůstat v bezpečí. Je špatné, když rodina přijde o otce nebo matku pouze díky strachu, zkratkovitému jednání nebo špatnému vyhodnocení situace. Je třeba si též uvědomit, že i taková zvířata jako jsou kobry nebo chřestýšovci jsou nedílnou součástí světa kolem nás. Jen málokdo ví, že díky vědě, výzkumu a vývoji léků na základě studia hadích jedů tato zvířata s nejvyšší pravděpodobností zachrání či prodlouží mnohem vice životů než vezmou. Hadi současně výrazným způsobem regulují stavy škůdců, čímž přispívají k lepším výsledkům zemědělské činnosti, která je pro mnoho komunit na ostrově Mindanao hlavním zdrojem obživy.

.

.

Na závěr bych rád projevil vděčnost za příležitost na Základní škole Středokluky přednášet. Dovolte mi poděkovat paní Martině Drgové a celému učitelskému sboru za vřelé přijetí a asistenci během přednášek. Stejně tak děkuji moc všem žákům a posluchačům za upřímný zájem a ochotu naslouchat. Doufám, že pro všechny byla moje přednáška inspirací. Třeba se ještě někdy setkáme u vyprávění příběhů o nekonečných zelenavých dálavách.

Pokud se o herpetofauně jižních Filipín chcete dozvědět vice, navštivte moji edukační stránku na Facebooku: Herping Honza – Mindanao Reptile Enthusiast.

Jan Pavlas

Foto: Martina Drgová a archiv Jana Pavlase