Uplynul už sice měsíc od doby, kdy jsme se vrátili z našich letošních lyžařských kurzů, ale přesto bych vám chtěl poslat alespoň malou ochutnávku toho, co jsme na kurzech s dětmi zažili, jak jsme se zlepšili a také, jak jsme si to v Janských Lázních letos užili.

Už cesta autobusem byla jiná. V minulých letech bychom dojeli snad i na kole a ani bychom moc neprochladli. Letos ne. Letos byl sníh! Padal z nebe, ležel v krajině, krásný, bílý, nový a považte, to jsme ještě nebyli ani v předhůří! ŽE BY? Jakmile se jsme uviděli kopečky, sníh se objevil i na silnicích, a to už byla, tedy spíš nebyla, legrace. Cestou jsme potkali dvě bouračky, jednou jsme dokonce museli hodinu čekat, neboť silnice byla uzavřená a dlouhý autobus se na úzké zasněžené silnici nemohl otočit. Ale to nám nevadilo. Dojeli jsme sice o něco později, ale stálo to za to. Sníh byl všude, Nejen na hlavních resortových sjezdovkách, ale i na Formánkách, a dokonce i Košťálka byla upravená. A to stále sypalo.

Sněhové podmínky byly vynikající, děti připravené a natěšené, takže jsme se první den jen trochu prošli, poněvadž už jme to na lyže před setměním nestihli, připravili si výzbroj i výstroj na následující den a … a jak to viděly samy děti?

Den první – neděle
Dnes jsme všechny probudily písničkou, při které se chtělo tančit. Ale zjistily jsme, že tanec se probudil jen v nás. Poté jsme se všichni nasnídali a vyrazili ne sjezdovku.
Na sjezdovce jsme se rozjezdili, a poté nás rozřadili do týmů podle našich lyžařských dovedností. Chvíli jsme pak ještě jezdili, a pak jsme vyrazili na oběd. K obědu byla vývarová polévka a bramborové špalíčky se špenátem a masem. Pak následoval polední klid a 2x lyžařský výcvik.
Po lyžařském výcviku jsme šli na večeři, ke které byly boloňské špagety. Když jsme se vrátili na chatu, měli jsme pauzu, a pak jsme šli hrát hry. Jako hru jsme hráli elektriku. Pak jsme snědli druhou večeři a šli jsme spát.

Julie Kr., Ema Če., Jana Dr., Zuzana Bu.

Den druhý – Pondělí 13tého
Ráno: Pokoj č. 2 vstával v 6.50, aby připravil snídani. To proběhlo kupodivu v klidu, na rozdíl od mytí nádobí, kdy jsme na sebe byli nepříjemní.
Po snídani následovala příprava na odchod na dopolední lyžování a odchod.
Na konci dopoledního lyžování se družstva číslo 3 a 4 vydala na oběd na lyžích a kvůli tomu museli jet přes pole prašanu. Avšak to všichni nezvládli bez úhony. Tři účastníci této skupiny cestou upadli a nemohli se vyhrabat.
Oběd: Jako každý jiný – hlučný!! Měli jsme řízek se zelím a bramborovou kaší. Po obědě se uspořádal dobrovolný běh lidských spřežení, kdy 1. a 2. družstvo tahalo z oběda 3. a 4. družstvo, které jelo na lyžích.
Odpoledne: Stala se malá výměna lidí mezi družstvy 2 a 3. Z odpoledního lyžování jsem z lidí nevytáhl nějaké dobré vtipné zážitky.
Večeře: Jako každá jiná – hlučná!! Měli jsme šunkofleky.
Večer: Měli jsme asi hodinu volno, potom následovali večerní hry

• poznej svůj tým,
• přesedávaná
• podlézání lana

Nyní je 22.02 a my se chystáme na večerku.
13.1. ve 22.03 dopsal pokoj číslo 2
Napsal Šimon Fr,, Jonáš Fe., Adam Pl., Stas Sch., Vašek Vo. a Adam Kr.,

Den třetí – úterý
Ráno byl krásný začátek, protože jsme měli službu. Tak jsme připravovali snídaně.
Užili jsme si plný den lyžování, zábavy a soutěží. Ale pro některé to nebyl tak pěkný den, protože spadli na lyžích.
Ve Večernici umějí fakt dobře vařit, kor babička. Moc jsme si ten den užili. Ještě před spaním jsme měli večerní program.

Martin Dy., Honza Ší., Kuba Ed., Honza Ku., Lukáš Vr. a Martin Bu.

Den čtvrtý – středa
Zpráva dne: Ráno jsme vstávaly v 6.50 a šly připravovat snídani. Zatím co kluci obstarali lyžárnu. Potom jsme se šli společně nasnídat.
Poté jsme šli lyžovat, kde jsme byli celý den. Za odměnu jsme šli na horkou čokoládu. Potom jsme dostali chvilku klidu a šli na večeři. Když jsme přišli z večeře, tak jsme šli na večerní hry. Poté jsme šli spát.

Domča Nu., Nikol Pu., Veronika Př. a Sofie No.

Den pátý – čtvrtek
Dnešek začal tím, že jsme vstávali jako první, protože jsme měli službu. Ke snídani byla: buchta, párky, cereálie s mlékem, ovocný a černý čaj s citronem a cukrem. Po snídani jsem já (Tadeáš) a Mikuláš vyndavali lyže s hůlkami.
Dopoledne bylo dopolední lyžování. Kolem 11.30 přijely všechny oddíly, převlékly se a šlo se na oběd. K obědu byly brambory s masem a zeleninou. Po obědě byl do 14.15 polední klid. Po poledním klidu bylo odpolední lyžování. Okolo půl páté jsme se vrátili z lyžování a šli jsme na večeři. Měli jsme slané knedlíky se zelím a cibulkou. Večer se hrály týmové hry. Ve 21.45 skončily hry a ti, kdo chtěli, si mohli dát druhou večeři. Pak už jsme se převlékli do pyžam a ve 22.00 byla večerka.

Tadeáš, Mikuláš, Patrik, Jakub, Vladimír a František

Den šestý – den závodní
Už od rána byla atmosféra prosycena lehkým napětím a nervozitou. Vždyť dnes se koná Monte Negro Cup ve slalomu! A to je přeci událost! I dnes se bylo potřeba pořádně nasnídat – někdo volil oblíbené cornflakesy, jiní dali přednost sladkým bábovkám a buchtám, ale většina si dala vajíčko, šunku a sýr, k tomu zeleninu a někteří to celé zajedli jogurtem s marmeládou. A pak už rychle do lyžařského, nezapomenout helmu, rukavice, kuklu a – a samozřejmě startovní číslo. Každý závodník si to své vylosoval večer před závodem, kdy proběhla i krátká instruktážní přednáška o průběhu závodu.
Společně jsme vyjeli na Černou horu a přemístili jsme se na Sporty, na svah, kde byl připraven letošní slalom. Počasí nám úplně nepřálo, padla mlha a viditelnost byla nevalná, ale to nás nemohlo zaskočit. Vysílačky byly nabité a připravené, stejně tak jako Franta s Jirkou a Barčou, takže i za špatné viditelnosti se mohlo startovat. Tedy až po regulérní prohlídce tratě, tak jak se na pravé závody sluší. A už se jede. Závod byl dvoukolový, nejprve jela děvčata a hned po nich chlapci. Všichni se snažili zúročit své získané dovednosti a přetavit je v co nejrychlejší čas. Závod to byl vskutku vyrovnaný a rozhodovaly desetinky, někdy dokonce i setiny. Zvítězit mohl jen jeden, tedy jeden kluk a jedna holka samozřejmě. Ale vítězi nakonec byli všichni, neboť všichni si závod užili a všichni také dokončili obě kola. Za to si zaslouží velikou pochvalu! Ve zbytku dopoledne a následně i celé odpoledne jsme pak znovu sjížděli svahy Černé hory a užívali si poslední den lyžování. A i když nebylo zrovna azuro, sněhové podmínky byly výborné a taktéž i celá lyžovačka.
Po večeři se vše začalo chystat na vyhlášení výsledků. Nikdo stále nic nevěděl, časy zatím nebyly zveřejněny, a tak byli všichni napjatí, jak že to celé dneska dopadlo. No samozřejmě dobře. Vyhlásili jsme jednak výsledky závodu ve slalomu, a ti nejlepší byli odměněni jak bouřlivým potleskem, tak krásnými věcnými cenami, tak také celotýdenní klání v Lázeňském šampionátu. Tam celkem jednoznačně díky nejvyššímu počtu prvenství v mnoha rozličných soutěžích zvítězil tým Babičky spí, před Rizlery a Skibidi lilkem. Čtvrtí, ale jen velice těsně, se umístili Běžkaři. V druhé půli večera se konala diskotéka, a protože jsme už druhý den nevyráželi na svah a nehrozily tudíž úrazy z únavy, byla večerka trošičku posunutá. Ale na samém začátku odjezdového dne, myšleno těsně po půlnoci, už byli všichni v pyžamkách a ve svých postýlkách.

O balení, úklidu a odjezdu už ani nebudu psát. Vše proběhlo dobře a rychle, někteří se zapojili víc, jiní zase trochu méně, ale tak už to prostě bývá. Hlavní je, že jsme domů do Středokluk dorazili spokojení, vylyžovaní a se spoustou nových zážitků, na které se nezapomíná.
Ale pokud byste i tak chtěli nahlédnout pod pokličku, ukážeme vám i poslední denní program 🙂

.

.

V sobotu se šesťáci a sedmáci vystřídali se svými staršími spolužáky. Ti dorazili také v téměř kompletní sestavě, jen dva účastníci museli pro nemoc zůstat doma. A protože na druhý kurz dorazili už jen samí zkušení lyžaři, vše klapalo jako po drátkách. Každý věděl, jak to na chalupě chodí, kam na jídlo a jaké má kdo povinnosti, co se může a co naopak ne. A všichni (skoro 😉 to respektovali a dodržovali. No a když i tento týden byly sněhové podmínky skvostné, a navíc bylo i sluníčko, vypadalo to spíš jako někde v Itálii než v českých Krkonoších. Týden to byl nádherný, snad až na několik vysokých horeček, které nás nemile překvapily a některé děti tak vyřadily z lyžování.

Jelikož na mně je, abych dokončil tuto zprávu, chtěl bych na tomto místě poděkovat všem maminkám, které napekly ty vynikající bábovky, buchty, perníky a záviny a udělaly nám skvělý snídaňový základ. Také vám všem, kteří jste nás vybavili věcnými cenami i sladkými zásobami a udělali tak radost nejen vítězům soutěží. Ale speciální dík patří všem instruktorům, kteří se letošních kurzů zúčastnili a kteří opět předvedli skvělou práci, konkrétně Jirkovi a Frantovi Černému, Honzovi Fröhde, Báře Molčíkové i Martinu Molčíkovi mladšímu.
A za sebe musím napsat, že i letos to byly dva velice vydařené lyžařské kurzy, a to nejen díky výrazně lepším sněhovým podmínkám, ale hlavně díky vašim dětem. Byly senzační!

Lyžařským SKOL se i letos loučí

Martin Molčík, ředitel školy

více fotek z kurzu pro 6. a 7. ročník ve fotogalerii – klikni zde

více fotek z kurzu pro 8. a 9. ročník ve fotogalerii – klikni zde