V letošním roce se škole opět podařilo zorganizovat dva lyžařské kurzy. Opět v Janských Lázních v naší milé Jiřince. Na první kurz tentokrát vyjeli všichni sedmáci, na druhý, který hned navazoval, pak jeli všichni další zájemci ze šestého, osmého a devátého ročníku. Přestože se někteří z přihlášených žáků nakonec zúčastnit nemohli, vyjelo nás na oba kurzy celkem 68, což je více než polovina všech dětí na druhém stupni. To zní skoro neuvěřitelně, co?

.

.

A děti letos na horách zažily opravdu mnohé. Nejprve málo sněhu, zato „na kost zmrzlého“. Předchozí vánoční a novoroční oblevu vystřídaly mrazy kolem -12°C, někdy i větší. Sníh vymrzl, potůčky zamrzly a my mrzli. Oblíkli jsme další vrstvy, vyhrabali kukly, navlíkli teplejší rukavice. Všude led a ledové plotny. A do toho pořádně fičelo, že jsme se až báli, aby nám nezavřeli lanovku nahoru na Černou horu. Ale lyžovat jsme mohli! A tvrdé podmínky k lyžování patří. Po několika dnech nakonec vylezlo i sluníčko, a to už bylo to pravé lyžování.
Na konci týdne, kdy se jednotlivé kurzy měnily, pak začalo sněžit. Sypalo a sypalo, až z toho po třech dnech bylo více než půl metru! Prašanu! Nádhera! Děti si tak mohly vyzkoušet i jízdu v hlubokém sněhu, což se našinci moc často nepoštěstí, navíc dva dny i za úplného azura. A když omylem lyže špatně zatížily a v závějích spadly? Tak to bylo jako do prachové peřiny. Jen pak v tom sněhu najít ty lyže a hůlky, že 😉
A když je štěstí největší,… začne pršet… Z prachové peřiny se stala těžká prošívaná deka a opět bylo potřeba měnit techniku jízdy, upravit rychlost a délku oblouků. Na poslední dva dny se naštěstí vrátila zima a začalo mrznout. A znovu tu byly ty ledové plotny a tvrdé podmínky.

.

.

Zdálo by se, že se kruh uzavřel a na konci se vše vrátilo zase na začátek. Ale není to pravda. Hory po těch čtrnácti dnech vypadaly úplně jinak. Namísto původně zelených stromů a občasného sněhu na stráních bylo nyní vše bílé, zasněžené, zimní. A místo našich lyžařských greenhornů se domů vraceli ostřílení lyžaři. Při odjezdu už všichni bravurně ovládali své ski a zase o řádný kus posunuli své lyžařské dovednosti.

.

.

Za to bych moc rád poděkoval i všem našim lyžařským instruktorům, jmenovitě Báře Molčíkové, Jirkovi a Fandovi Černému a Honzovi Fröhde.

A za sebe musím napsat, že mám velkou radost z toho, že se nám daří v tak velké míře dětem nabídnout a přiblížit tento krásný sport a umožnit i těm, kteří se běžně na hory se svými rodiči nedostanou, sjíždět zasněžené svahy a vykrajovat, v ideálním případě, i carvingové oblouky.  

.

Lyžařským SKOL se i letos loučí

Martin Molčík, ředitel školy