Lyžování nás ve Středoklukách baví. To jsme si potvrdili už vloni, kdy jsme po covidové pauze naplnili a uskutečnili jeden lyžařský kurz a domův se vrátili nadšení. Proto jsme se již tehdy před rokem rozhodli, že se v letošním školním roce pokusíme pro děti uspořádat rovnou kurzy dva. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, neboť jsme se zavázali provozovateli naší oblíbené Chaty Jiřinka, že přijedeme, a tudíž uhradíme nemalou částku za pronájem chalupy. Až do října jsme se proto obávali, jak to vlastně dopadne.

Výsledek nás velice mile překvapil. Přihlásilo se tolik dětí, že jsme po okraj naplnili kapacitu obou kurzů, a to jsme ještě měli v záloze několik náhradníků. Vše se vyvíjelo slibně. Covidová opatření nebyla vyhlášena, v prosinci napadlo, dokonce i v nížinách, spousty sněhu, teploty byly opravdu zimní a zatlačily rtuť teploměrů hluboko do modrých čísel, prostě už jen vyrazit.

A pak se to nějak zvrtlo, teploty stouply, sníh roztál a místo očekávané zimy nastalo – jaro? V tomto počasí jsme se sedmáky a osmáky vyjížděli na první kurz. Po sněhu nikde ani památky. Dokonce ani v Janských lázních nebyly nikde žádné ty hromádky po nahrnutých kupách. Některé školy to prý vzdaly rovnou. Jiné si s sebou vzaly namísto lyží kola! Opravdu. V lednu! My jsme se obrnili a vyplatilo se.

Už první den jsme po patnáctiminutové cestě zeleným svahem nahoru našli na dolní části jedné sjezdovky zbytek zledovatělého sněhu. Toho jsme využili, rozřadili se do družstev a začátečníci se poprvé zkusili postavit na lyže. A že jich bylo. Ze 35 dětí jsme měli 15 začátečníků. Od druhého dne jsme lyžovali každý den. Nebylo to jednoduché, v provozu byla totiž jen jedna sjezdovka Anděl (asi náš anděl strážný).

Všichni jsme se neustále někam přesouvali, nejprve z chaty na skibus a lanovku, pak za sněhem, zase zpět na lanovku, skibus, do chaty, převléct a hned na oběd do Večernice, pak zpět a kraťoučký polední klid a za chvíli zase na skibus, abychom se odpoledne prošli po Černé hoře… Musím říci, že to bylo náročné a děti si daly pořádně do těla, ale každý den jsme alespoň chvíli lyžovali. Takže skvělé!

Večer pak probíhaly rozličné soutěže družstev v celotýdenním Lázeňském šampionátu, jehož výsledky se v průběhu týdne neustále měnily. Poslední den se nám podařilo zorganizovat i regulérní závod ve slalomu, který absolvovali všichni účastníci. A to byl pro nás velký úspěch. Závody vyhráli samozřejmě jen ti nejrychlejší, ale ocenění za Lázeňský šampionát si nakonec odnesly všechny děti díky štědrosti rodičů a příspěvku Spolku rodičů.

 

 

Na druhý kurz s šestým a devátým ročníkem se nám odjíždělo o poznání lépe. Díky sněžení, kdy při odjezdu nasněžilo dokonce i ve Středoklukách, a nižším teplotám jsme věřili, že by to tentokrát mohlo vyjít lépe.

V Jánkách stříkali, co mohli. Nestačilo to na zprovoznění všech sjezdovek, ale oproti minulému běhu to byl vskutku luxus. Už jsme nechodili po zelených loukách a většinou ani nemuseli dojíždět skibusem. O to to bylo více v klidu. Od chaty a zpět už se dalo jet na lyžích přímo na sjezdovku. Tráva sice byla ještě trochu vidět a místy vylézala i hlína, ale dalo se.

A tak jsme omezili procházky a o to více času a úsilí jsme věnovali nácviku oblouků. Někteří pravda ještě pracovali na odstranění přívratu, ale jiní už zlepšovali své smýkané oblouky a ti nejlepší se dostali až ke skutečnému curvingu, tedy oblouku na hranách. Ale všichni jsme si lyžování náramně užívali a během týdne výrazně vylepšili své lyžařské dovednosti. A aby ne, vždyť některá družstva ujela denně i 25 až 30 kilometrů!

Na závěrečný den dorazila posila – Jirka s Frantou. Přivezli potřebné vybavení a s profesionální precizností připravili pro děti páteční závod ve slalomu. Vše se povedlo a závěr kurzu se nesl v duchu pohody a večer dokonce i tance.

Chtěl bych poděkovat i všem svým instruktorům, jmenovitě Frantovi Gutovi, Jirkovi a Fandovi Černému, Honzovi Fröhde a Báře Molčíkové, za skvělou spolupráci a za jejich úsilí a obětavost, s jakou dětem předávají své zkušenosti a dovednosti ve sjezdovém lyžování. 

Věřím, že se nám povedlo zase pár dalších duší pro tento krásný sport zaháčkovat.

 

 

S lyžařským SKOL,
Martin Molčík

Více fotek ve fotogalerii – 7.a 8. ročník klikni zde; 6. a 9. ročník klikni zde