.

.

Ach ten pošmourný listopad. Slunečné léto nenávratně pryč a bílá zima nikde. Zato větru, deště, mlhy a tmy má příroda na rozdávání. Možná právě proto počátkem tohoto století Světové hnutí dobrosrdečnosti vyhlásilo třináctý listopad jako Světový den laskavosti. Protože co nás zahřeje u srdce a potěší naši dušičku víc než úsměv, laskavé slovo nebo dobrý skutek?

Česká republika se k tomuto nápadu připojila každoroční celostátní listopadovou výzvou „Jsem laskavec„. A my v družině také. Celý listopad jsme si každý den losovali různé laskavé výzvy. A tak jsme si ráno bez řečí ustlali svoji postel, pochválili mamince večeři, uklidili nádobí, zahráli si se sourozencem jeho oblíbenou hru, ořezali v družině všechny pastelky, pomohli kamarádovi s učením, připravili pro naši paní učitelku překvapení…

.

.

A připomněli jsme si, jak je důležité nezapomínat pozdravit, poprosit a poděkovat. A nejlepší na tom je, že jsme měli radost a dobrou náladu z toho, že druhým děláme radost.

Akorát ta příroda, ta nás moc nepotěšila. I přes naše snažení přivolat Martina na bílém koni mnohými prostředky (i tradiční martinské rohlíčky jsme pekli) nás prvním sněhem neobdařila. Bílé koně máme tedy zatím jen na nástěnkách vedle rozčepýřených hus a trpělivě čekáme. A zatím malujeme a tvoříme – veselé nožičkové muchomůrky, krásné podzimní listy, roztomilé ježky,  naše české vlajky. A jak nám to jde, můžete vidět ve fotogalerii – klikni zde

.

.

 

Děti a paní vychovatelky ze ŠD