Lyžařský kurz ZŠ Středokluky, Janské Lázně, chata Jiřinka

publikováno 20. 1. 2022

Otázka, zda letos vyjet na lyžařský kurz, padla už začátkem července. Bylo třeba se rozhodnout, zda v současné nevyzpytatelné situaci do takového rizika jít či ne. Minulý rok se ovšem kurz neuskutečnil, natěšení byli osmáci i letošní sedmáci a zároveň i paní učitelka Dana Kubíčková, která se tak bude moci opět setkat se „svými“ dětmi. Odpověď byla jednoznačná. A tak se na podzim pozvolna začalo s přípravami. Domlouvalo se ubytování, řešila se doprava a ceny skipasů, rodiče zamlouvali lyžařské vybavení a dokupovali lyžařské kalhoty, bundy, kukly, helmy a všichni bedlivě sledovali aktuální coronavirová opatření, která ve finále mohla všechno zhatit. A málem to tak i dopadlo. Po dvou pozitivních výsledcích PCR testů povinných před odjezdem nás zachvátila panika, kterou vzápětí vystřídala beznaděj. Takže nejedeme. Konec, šmitec. Spadla klec. Naštěstí se však ukázalo, že přísnější pravidla ještě nezačala platit, a tak mohli vyjet alespoň ti, kteří Covid prodělali nebo jsou očkovaní. V sobotu se nás před autobusem sešlo 23 z původních 35. Nebylo to ideální, autobus vypadal skoro prázdný, ale jelo se. Ještě během soboty jsme se ale dozvěděli skvělou zprávu, že jeden pozitivní PCR výsledek testu byl zjevně chybný, a tak se nás nakonec v neděli večer sešlo na Jiřince plných 30 dětí a pět instruktorů! Skvělé! Povedlo se! Tak hurá na lyže!

… a jak to viděly děti?

Den první
Když jsme v sobotu dopoledne odjeli ze Středokluk, tak si myslím, že rodiče měli hroznou radost. Skoro větší než my. Cestou jsme se zastavili na Benzině, kde jsme málem nechali Nelu s Lenkou. Díky tomu, že přišly pozdě, měly druhý den službu. Jakmile jsme dojeli do Jánek, vypravili jsme se na boudu Jiřinku. Po krátkém odpoledním klidu a dojezení řízků, které zbyly z cesty, jsme vyrazili na kopec za boudou. Vyšlapali jsme ho asi 8 krát, než nás zařadili do družstev. Večer jsme měli na chatě Večernici naši první večeři. Plněný knedlíky. Po hrách s Danou jsme šli spát.

Markéta, Natálka, Bára, Sabina

Den druhý
Všechny nás rozřadili do týmu a začali jsme jezdit. Ele vadil tým, tak jí přeřadili. Rózka byla v začátečnících a teprve se učila obloučky. Sice to bylo těžký, ale udělala první oblouček. Lucka dostala přednášku o tom, jak stát na lyžích. Tak nějak to rychle uteklo a byl oběd. K obědu bylo rizoto. Většina lidí remcala, ale nám to chutnalo. Po obědě byl polední klid, a to jsme se zabydlovali. Pak přišlo odpolední lyžování. Jana měla problém s přezkáči, ale pak se to srovnalo. Ema byla s týmem spokojená a dařily se jízdy. Valča jezdila jako šílenec. Rózka spadla dvakrát z vleku, ale pak sjela kopec bez pádu. Po lyžování byla večeře. Byla rajská. Po večeři byly hry a rozřazování na týmy pro hry. Byla to zábava. V deset byla večerka, tak jsme museli jít spát.

Róza, Lucka, Vali, Ema, Ela a Jana

Den třetí
V pondělí jsme měli nádherný sníh a pěkné počasí. Dopolední program byl výcvik po družstvech – Fandovi Burgři, Molčovy Tlačenky, Frantovi Ovaři, Jirkovi Škubánci a Daniny Řízci. Burgři jeli na Černou horu a na Hofmanky. Tlačenky jely Hofmanky a Protěž, Ovaři se Škubánkama stejně tak. Řízci sjížděli Protěž a Idylu. Oběd a večeře byly na blízké restauraci Večernici. Odpolední program byl v podstatě úplně stejný jako ten dopolední.

Franta, Vojta, Karel a Petr

Den čtvrtý – úterý
Dopoledne – dopolední lyžování na červené sjezdovce.
Líbilo se: nebylo to ujezděné, takže se dobře jezdilo
Nelíbilo se: po 1 hod. tam byly ledové boule
Oběd – byl moc dobrý
Odpoledne – odpolední výlet do města. Šli jsme do cukrárny, tam jsme si mohli koupit něco dobrého, pak do obchodu s potravinami, tam jsme si mohli nakoupit nějaké pití a jídlo. Byla tam hezká krajina.
Večeře – bylo to moc dobré
Večer – zábavné hry, např.: Slepá bába
Večerka v 10 hod.
Instruktoři – instruktoři jsou hodný, dobře učí a jsou chápavý

Maty, Enzo, Roman, David a Lilian

Den pátý
Dne 12. ledna 2022 jsme ráno šli na snídani, a potom jsme všichni vyrazili na celý den na Černou horu. Lyžovali jsme asi do dvanácti, a pak jsme šli na oběd. Na výběr byly buď borůvkové knedlíky nebo kuřecí maso s hranolkama. Po obědě jsme měli chvilku polední klid, a potom jsme šli zase lyžovat. Pak, asi kolem půl páté, jsme dojeli na chatu, a potom, v šest hodin, jsme šli na večeři. Když jsme se vrátili, tak jsme měli hodinu volna. Pak jsme šli do společenské místnosti, a tam jsme hráli různé hry. Ve 22:00 jsme šli spát.

Nela, Lucka, Nikola, Alena a Lenka

Den šestý
V 7:15 ráno nás vzbudili Řízci a připravili nám snídani. Řízci pak po snídani umyli nádobí. V 8:30 jsme šli lyžovat, takže v 8:20 jsme se šli převlíkat. Lyžovali jsme na Protěži, Hofmankách a Černé hoře. V 11:40 jsme přijeli z lyžování na chatu. Ve 12:15 jsme šli na oběd. Ten den měl Matyáš Černý narozeniny, takže jsme mu popřáli všechno nejlepší a dostali jsme medovník. V jednu hodinu jsme přišli na chatu, Měli jsme polední klid a ve dvě jsme šli opět lyžovat. Lyžovali jsme na stejných místech jako ráno. V půl páté jsme se vrátili na chatu a v 17:15 jsme šli na večeři. V šest jsme šli zpátky na chatu. V 18:15 jsme sešli sprchovat. Od sedmi jsme byli ve společenské místnosti a hráli jsme hry do půl desáté. Pak jsme si šli vyčistit zuby a v deset byla večerka. Chvíli jsme si na pokoji povídaly, a pak jsme šly spát.

Ema, Anežka a Vanesa

Den sedmý, den závodní
Tento den měli původně zaznamenat kluci z pokoje číslo sedm, ale protože to byl poslední den a navíc den náročný, plný aktivit, tak to zřejmě nestihli. Tak se toho chopím já. Hned ráno, po báječné snídani, kterou stejně jako všechny ostatní dny, připravila Dana, tentokrát za asistence Molčových Tlačenek, se všichni urychleně oblékli do lyžařského, nasadili si vylosovaná startovní čísla a vyrazilo se. Zprvu se zdálo, že nám na poslední den počasí úplně nevyšlo, neboť před chatou a na spodní sjezdovce Idyle bylo bílo a mlžno, ale už při průjezdu na kabinu jsme skrz „starou Protěž“ zahlédli problesknout modré nebe. A po chvilkové jízdě lanovkou jsme se už všichni mohli kochat neuvěřitelnou podívanou. Nad námi se skvělo temně modré nebe, pod námi se leskly bílé umrzlé ‚manšestrové‘ svahy a v dálce se nad Českou kotlinou líně válela inverzní oblačnost, která vypadala jako světle šedý oceán. Nádhera! Kvůli tomuhle se jezdí na lyže do Itálie a my to tady měli skoro každý den. Ale dost kochání, je potřeba postavit obří slalom! Toho se ujali středoklučtí lyžařští profíci Franta Gut a Jirka a Fanda Černí, kteří během chvilky, a díky vlastnímu vybavení, postavili pro naše závodníky mini obří slalom. Proč Mini? Přivezli si totiž s sebou ze Středokluk i vlastní slalomové tyče, které ale kvůli nízké sněhové pokrývce nemohli použít. A tak vytáhli z rukávu další, kratší tyče na minibranky i s červenými a modrými terči. Prostě profíci. A už tu byl start. Naši závodníci s čísly jak ze světového poháru postupně vyráželi do dvou kol obřího slalomu, někteří odpichujíc se holemi, někteří ve vajíčku, někteří i jízdou po hranách, všichni ovšem s odhodláním dosáhnout co nejlepšího času a porazit své soupeře.
Po závodech jsme se tak akorát svezli dolů k chatě a už jsme mohli vyrazit rovnou na oběd. Jako vždy byl vyni. Odpoledne jsme ve svých družstvech naposled zdolali naše oblíbené a stále dobře upravené sjezdovky Protěž, Černou, Pod lanem, Rukáv a starou Protěž, Hofmanky a na závěr, po báječné čokoládě se šlehačkou, i krátkou Idylu přímo nad naší chalupou. Po večeři se už vše chystalo na závěrečný večer. Nejprve jsme si společně zhodnotili celý kurz, a pak už přišlo na řadu vyhlášení výsledků dnešních závodů. Vyhráli všichni, neboť všichni skvěle zvládli nástrahy tratě a v obou kolech dojeli do cíle. A kdo zvítězil? To zjistíte, když si na webových stránkách školy otevřete fotogalerii. Na jedné z fotek jsou totiž vyfoceny celkové výsledky závodu, včetně dosažených časů 😉 Potom už si večer řídily samy děti. Nejprve chvíli tančily, a pak hrály společné hry, na nichž se mezi sebou domluvily.

Pokud bych tady v závěru měl ještě něco dodat, tak asi jen to, že z pohledu nás instruktorů se celý týden vyvedl na výtečnou. A pokud by někoho z vás tento článek inspiroval, tak vězte, že na příští rok nemáme zamluvený jen jeden, ale hned dva termíny na lyžařské kurzy. Rádi bychom je nabídli jak budoucím osmákům a deváťákům, tedy těm, kteří se zúčastnili letošního kurzu, ale zároveň i všem budoucím šesťákům a sedmákům. Tak uzel na kapesník a až si na konci roku budete dávat dopis za okno pro Ježíška, nezapomeňte tam přimalovat lyže 😉

Lyžařským SKOL se loučí Martin Molčík, vedoucí kurzu

Pro vstup do fotogalerie klikni zde

Poznámka pod čarou:
Dovolil jsem si, bez souhlasu pisatelů a s ohledem na duševní zdraví paní učitelky Trnkové, udělat v původních textech „drobné“ pravopisné korektury. Jinak by ji asi kleplo 😉